Poems/ Příběhy

pardon..příběhy mi psat už nebaví, tak budu psat takove kratke nerýmující se poems hahah

Knihy / Příběhy/POEMS - pro ty co nebaví číst z realné knihy :) 

AHOOOJ.  zde.píšu. nejaké. příběhy. jen tak :) 


Proklétá Dobromila

by: JUST MYSELF W/ MY BRAIN  :)

(někdo hlasoval i pro horor tak mě napadlo i tohle)  nikdy jsem horor neviděla... ALE MUJ MOZEK PROSTE TOHLE VYMYSLELO TAK whatever...

Čekal jsem na tátu, když jel do obchodu. Byl jsem doma, hrál  lolko

ségra v pokoji s kamarádkou, mamka v práci, pátek 13. ledna, to bude den.

Táta přišel, máma taky. Ségry kámoška Dobromila, bude u nás přespávat, nesnášim když u nás přespávají  ségry kámošky, zvlášt Dobromila. S kámoši jí říkáme Zlomílina, protože je zvláštní. Ve škole je šprt ale vůbec se tak nechová, je opak, favoritka ve škole, je i zlá, přesto jí zbožnují. Sedíme všichni u večeře. Fazolová omáčka s řízkem, Dobromily oblíbené jídlo. Je to divné. Rodičům to nevadí, stejně jak mne, protože jsem řekl že nemám hlad. V lednici mám pizzu ze včerejška. Dám si ji až večer. "Nazdárek Adame" řekla Dobromila s dábelským úsměvem. "Ahoj, nechápu proč jsi v mém pokoji bez zaklepání" řekl jsem mrzutě. "Fajn, promin. Jen jsem chtěla říct, at si na mne dáš pozor. Od ted, napořád. Čeká tě překvapení co ti změní život. haha těšim se" odpověděla dábelsky Dobromila. Ignoruju ji v tomhle, dělá to vždy ze srandy. V noci mě vzbudil křik mojí ségry. Rodiče a já jsme šli do jejího pokoje. Všude byla krev, nejvíc na místě kde spala Dobromila. ONA. TAM. NEBYLA. Jakoby se zřítila do země. Pak jsme ji našli na chodbě jak tam leží na podlaze, zraněná ale nebyla, ani škrábanec. "Dobromilo! jak ses sem dostala?! " zařval jsem na ni. Má druhá část mysli je naštvaná, kvůli tomu že tu špiní naši drahou čistou bílou podlahu, jenomže jsem ted na straně té první části mysli, která je ted asi němá.Dobromila je v komatu, probrala se až za 2 minuty. "nic se mi nestalo. vzala jsem si léky a ihned jsem usnula a spadla na podlahu. Ta krev v tvém pokoji je jen můj lék na spánek, vyčistim ti to Lenko. Neboj." řekla Dobromila. Všichni se uklidnili a šli spát. Já ne, neměl jsem ignorovat to varování. Toto už je to varování. Toto je zlý. Já snad poznám krev narozdíl od sirupu na spánek, to snad každej a doufám že rodiče jí v tom nevěří. Její jméno nemá nic společného s ní avšak je to jen jméno.. Dalších pár dní uběhlo jako by se nic nestalo, o Dobrině nic nevím, ale pořád mám obavy.Mám uši našpicované, oči všude. Vím že tohle není normální.

V noci jsem měl sen, v tom snu jsem se probudil jakoby tenhle sen ani nebyl, ale byla tma, vždyt bylo léto. AHA ono je 03:33 ráno...  koukl jsem se z okna abych se kouknul jak moc  ten úplněk a co jsem uviděl za hrůzu,  vždyt na mě upřeně zírala ta příšerná můra! Míním tím Dobromilu. PROBOHA co ona tady dělá u mého okna tak pozdě!? Když se vypařila do země na pár dní.... ALE VÁŽNĚ, CO MÁM DĚLAT!? Chtěl jsem utéct ale nemám kam. No, co z ní vypadlo, to mě děsilo víc než její přítomnost. Já jen na ni zíral a nevěděl jsem co dělat. Celou dobu jsem měl otevřené okno, v tomhle vedru se udusím i v noci. Dala ruku dovnitř přes okno, udělala krok blíž k mému oknu ak, že si skoro mohl zlomit nos, ale ona-...... AAAAAAAAAH!!!! ježišikriste! "neber boží jméno nadarmo" ozval se známý, ale nnáviděný hlas. Seděla přím vedle mě u mojí postele! Dostal jsem málem infarkt!!!!